Únor 2014

Nechte ho vychladnout

26. února 2014 v 12:11 | Hank009 |  Rady a tipy
Tento článek je věnován ženám, ale podle mě dobře sedí i na některé muže. Čímž nechci říct, že je psaný pro všechny ženy bez výjimky, ale podle toho, co jsem od mužů odposlechl, se to stává snad každému z nich.
Situace je následující: muž přijde z práce domů a tam ho čeká jeho žena, přítelkyně, spolubydlící, sestra, maminka či dokonce babička. Ještě horší je situace, kdy muž pracuje a žena je celý den doma; ať na mateřské, studuje nebo z úplně jiného důvodu. Muži samozřejmě chápou, že se ženy na ně po celém dni těší. Co si však ženy často neuvědomují je fakt, že chlapa musí nechat nějakou dobu vychladnout.
Možná se vám někdy stalo, že jste po příchodu muže, celá natěšená, na něj spustila konverzační kolotoč a setkala jste jen s planými odpověďmi, podrážděností, rozčílením, či dokonce s verbálním útokem. Pokud se vám to stalo častěji, asi jste si již uvědomila, že po nějaké době všechno přejde a muž se s vámi nakonec začne bavit. Ale nikdy to už není ono.
Když chlap přijde z práce, tak si potřebuje vykonat svůj popracovní rituál, aby se myšlenkami odpoutal od celého dne a začal konečně odpočívat. Každý muž má nějaký jiný obřad navození klidu, ale věřte, že každý má nějaký. Někomu stačí dát si v klidu večeři, přečíst si při tom noviny nebo shlédnout nový díl seriálu a potom už je zcela k dispozici k hovoru a dalším volnočasovým aktivitám. Je to taková představa toho, co ještě musí vykonat, aby už konečně nemusel dělat nic a všechny povinnosti spojené s pracovním dnem měl za sebou.
Pokud mu ovšem do tohoto rituálu vstoupí žena jiným způsobem, než že mu ohřeje večeři, tak je to naprosté nabourání tohoto konání a vede to často k nepříjemným situacím. Pro chlapa je to naprosto nemyslitelné a přitom stačí jen chvíli počkat, až dokončí svůj pracovní den a vše bude v pořádku. Je to jako kdyby sportovec doběhl závod a při vydýchávání by se k němu připojila redaktorka a ptala se ho, jaký ten závod pro něj byl, co se mu přihodilo, co bude dělat po závodě, jací byli soupeři a podobně. V tuto chvíli se přitom běžec plně koncentruje na to, aby chytil dech, a teprve potom může dávat rozhovor. Je velmi nepříjemné mluvit a přitom těžce popadat dech. Závod je sice u konce, ale odpočívat ještě nemůže. A to je přesně situace, kdy muž vstoupí do dveří domu. To je to vydýchávání, při kterém nabere síly do dalšího konání. Až si sedne ke kávě nebo televizi, tak teprve to je ta doba vhodná k hovoru.
Jako muži chápeme, že ženy mají potřebu více komunikovat; vše je navíc umocněné tím, když jsou doma samy. Víme, že se těšíte na své protějšky, až přijdou domů, ale dejte jim chvilku na dokončení jednoho procesu, aby byli schopni začít se věnovat dalším činnostem. Muži velmi neradi dělají dvě věci najednou a dokážou se dost nepříjemně bránit tomu, aby je dělat museli. Když se budou ženy v tento kritický okamžik snažit být trpělivější, zaručeně jim to přinese kýžené ovoce nebo spíš nepřinese nerudného a podrážděného chlapa.

Telefonování

26. února 2014 v 12:11 | Sudánec |  Rady a tipy
Nesnáším psaní SMSek a telefonování mě taky sere. Tedy telefonování s chlapem mě až tak nesere, protože s chlapem, i v případě mnoha témat k hovoru nebo nějakého závažného problému, hovořím maximálně 5 minut. Jenže se ženami bývá tento časový údaj většinou minimální délkou hovoru a to je problém.
Jistě už všichni chápeme, muži a ženy přemýšlí odlišně, to je prostě fakt, se kterým nic nezmůžeme a při komunikaci na denní bázi jsem si již celkem naučil tyto rozdíly zvládat, zohledňovat a přehlížet. Jenže jakmile máte osobu opačného pohlaví na telefonu, tak jdou jaksi všechny konvence stranou. Asi je to dáno tím, že dotyčná osoba vás nevidí a tudíž není schopna adekvátně reagovat na vaše mimické signály. Zkrátka když vás hovor už nebaví, děláte ksichty, ukazujete jí prstík, nemáte nejmenší ponětí, o čem dotyčná hovoří, ale nechcete ji urazit tím, že prostě zavěsíte. Rozhodně není na místě jakákoliv argumentace. To dojde jen k neúměrnému zvýšení hlasitosti zvuku vycházejícího z vašeho telefonu a ke zvýšení počtu provolaných minut, jiný výsledek to nemá.
Osobně nedokážu udržet pozornost při telefonování déle než dvě minuty, pak už pozornostmi zájem klesá geometrickou řadou a já se začínám zabývat věcmi v okolí a probíhající konverzace začíná sklouzávat k monologu na straně volajícího a občasným záchvěvům mých reakcí v podobě citoslovcí, případně vyjádření svého vnitřního rozpoložení slovy: "jo, ne, nevím, možná, jasně a ano já vím". A zde právě nastává ten problém. S chlapem se prostě a jednoduše v drtivé většině případů tak dlouho nikdy nebavím. Řekneme si co je třeba a za čtyřicet vteřin je po akci. Jakmile telefonuji se ženou, je to předem prohraný boj a vím, že pokud nevyužiji svůj důvtip a slovní obratnost vesnického idiota na maximum, nedopadne to pro mě dobře.
Začíná to většinou stejně: některá z žen, se kterými mám tu čest komunikovat, mi zavolá, zeptá se mě, jak se mám, čímž mi nenápadně naznačí, že se mám zeptat, jak se má ona, protože proto vlastně volá, jenom si mám myslet opak. Během krátké chvíle se z aktivního řečníka stávám pasivním posluchačem, který se snaží zapamatovat si veškerý obsah hovoru, protože kdykoliv během konverzace může přijít na řadu test pozornosti v podobě dotazu na můj názor. Ne, že by něco znamenal nebo by ho chtěla dotyčná slyšet, jen do konverzace zasadí nenápadně důležitou informaci, kterou pokud nezachytím, budu z toho mít později problém. Od pouhého banálního sdělení jak se má, se velice snadno a brzy propracuje úplně jinam. Popíše, jak se má v práci, to jí připomene nový drb, který slyšela od kolegy, což ji přivede na myšlenku, že za tři týdny slaví kolega narozeniny, poté vypálí dotaz, co mu má koupit (nevím, neznám ho), nákup dárku ji mentálně dostal do obchodu, takže si vzpomene, že si chce koupit nové boty, tím pádem půjde dnes do města a zakončí to slovy: "Abych nezapomněla, kup chleba, protože se zdržím". "Kup chleba" bylo v podstatě od začátku to primární a pro mě jediné důležité sdělení. Ovšem namísto dvou minut v křeči a s bolavým uchem držím osmou minutou telefon, mentálně jsem někde v lese naproti v kopcích, které vidím z kanclu a vydávám jen skřeky. Jediné možné rozuzlení je to, že chleba nikdo nekoupí, protože jsem již nebyl schopen nic pojmout, boty nemá, protože byly blbý, dárek pro kolegu koupí s kolegy a přitom zbytečně protelefonovala devět minut.
Stejně jako při normální konverzaci, žena při telefonování skáče z jednoho tématu k druhému, nechává se ovlivnit aktuálními pocity na úkor logiky sdělení a neustálé asociace v jejím mozku poté mužskému posluchači způsobují zmatenost. Muži totiž řeší problémy postupně, dokáží se soustředit jen na jednu věc, které se ovšem věnují naplno. Kdežto žena skáče od činnosti k činnosti, od myšlenky k myšlence a pak si to záhadným způsobem v hlavě složí dohromady tak, že to vypadá, jako kdyby normálně plynule uvažovala. Je vědecky dokázáno, že žádný lidský (ženský) multitasking neexistuje, ženy jen dokáží lépe přepínat mezi jednotlivými úkoly. Proto se nám mužům zdá, že mohou dělat více věcí naráz, což ovšem není pravda a často to také podle toho vypadá. Třeba když se ženská za volantem maluje, nebo telefonuje s mužem.

S kocórem v knajpě na hokeju

19. února 2014 v 13:30 | Sudánec |  Rady a tipy
Dnes jen takový krátký aktuální postřeh, týkající se hokejových utkání na ZOH Sochi 2014. Většina žen není sportovně založena, myslím tedy ne tak jako mi muži úžasní, neomylní, pasivní sportovci, kteří na gauči nebo v hospodě vždy přesně ví, kde je chyba a jak onen sportovec má správně konat. Dle mého názoru je pro většinu žen jejich psychickým maximem fandit u hokeje nebo fotbalu, nesetkal jsem se zatím se ženou, která by pochopila ty blbce v autech jak 2 hodiny (v případě Le Mans 24 hodin) jezdí dokola a ten jejich debil na to čumí s napětím, jako na nejnapínavější díl Ulice. Takže jakékoliv projevy sportovního zápalu do nepopulárnějších sportů v Česku (bože jak já nesnáším název Česko !) hodnotím velice kladně. Má to ovšem určité nedostatky, které níže rozvedu.
Dnes v 18:00 vypukne další důležitý hokejový zápas na ZOH a já už živě vidím, jak veškeré dámské osazenstvo v naší oblíbené putyce bude nervově na zhroucení ve chvíli, kdy naši hoši potřebují střídat a místo tlaku na soupeřovu bránu se stáhnou do vlastní třetiny, kde počkají na vystřídání a založí nový útok. Tyto situace jsou komentovány výkřiky: "Proč se vracíte dozadu!" Na co čekáte? Běžte dopředu!" "Proč to zdržuješ? Už končí poločas". A podobně.
Další nevýslovná muka dámy prožívají v situacích, kdy se rozjíždí protiútok a náš útočník vyčkává na modré, aby mohl přejít do soupeřova pásma. V těchto situacích zaznívají výkřiky jako: "Zase tam vepředu nikdo není!" Na co tam čeká?" "Ti protihráči jsou tam vždycky nachystaní". Nebo ještě lépe. Tým nahodí za modrou, aby snadněji přešel přes střední pásmo a milé ženy hned vzrušeně hořekují proč to tam střílí, když tam nikoho nemá. Další nepochopení pravidel nastává v situacích kdy, jsme v útočném pásmu a někdo neudrží puk před modrou a je třeba vyklidit třetinu a zahájit nový protiútok ze středního pásma, nedej bože se vrátit do vlastní třetiny a vystřídat. V těchto situacích již opravdu jde do tuhého a ozývají se již útočné a hanlivé pokřiky na naše hochy na ledové ploše. Nadávky jako: "Co tam kurva děláš?!" "Proč to nahráváš dozadu?!" "Proč se vrací? Proč nestřílí!".
Takových situací a nadávek je za jedno utkání celá řada a nikomu to nemám za zlé, ba naopak. Oceňuji ženy, které jsou zapálené do pasivního sportování u televize nebo v kotli na stadionu, jen mi občas přijde líto, že vlastně nechápou, proč se dané situace dějí. Přitom pravidla nejsou nikterak složitá a dají se najít na internetu, nebo vám je, milé dámy, vysvětlí přítomní pánové. Odměnou jim bude pocit, že se konečně dokážete bavit o něčem, co nás chlapy zajímá.
Závěrem bych rád vypíchnul část příhody, kterou měl kolega z redakce (Hank007:), pozn. autora) se svojí známou. Dotyčná měla komentovat cizincům hokejové utkání, načež jí bylo oponováno slovy, že nezná pravidla, tak jak může něco komentovat a ať mu řekne co je třeba zakázané uvolnění. Tento termín nebyl pochopen, proto se Hank uchýlil k mezinárodnímu termín icing, kterému dotyčná rozuměla a popsala to následovně: "To je takové to, když puk dlouho jede po ledu." Ano ve světě žen to tak může být, ale v pravidlech to zní trošku jinak.
Závěrem chci tedy říct, že nás těší, že mají ženy zájem o sledování sportu v zahulené nalívarně s tlupou uřvaných, smaradlavých a ožralých hovad. Svými výroky nás bavíte, ale někdy by možná nebylo od věci se seznámit detailněji s pravidly a pochopit ony nepochopitelné situace na ledě. Věřím, že pro vás pak hra dostane nový rozměr. Takže, milé ženy, fanděte s námi!

Podlévaný králík na paprice

19. února 2014 v 13:23 | Hank009 |  Pro pobavení
Recept je velmi jednoduchý, leč jak brzy zjistíte, ne vždy dopadne dle vašich představ. Potřebné surovinou jsou králík, zelenina na vývar, smetana, mletá sladká paprika. Snad jsem na nic nezapomněl, případně další ingredience připomenu v průběhu.
Začal jsem tak, že jsem dostal nápad na toto, jak už jsem psal, jednoduché jídlo. Králík byl v mrazáku, ale neměl jsem smetanu. Zvláštní je, že vždy, když se člověk rozhodne k nějakému receptu, pokaždé mu něco chybí. Nezbývalo nic jiného, než se vydat pro chybějící surovinu do nákupního centra. Králíka jsem vyndal a namočil do vody, aby rychleji rozmrznul. V obchodě jsem koupil vše, co chybělo a když jsem se zastavil u regálu s nápoji, vzpomněl jsem si na radu jednoho mého kamaráda. Při vaření je nejdůležitější podlévání. Což mi přišlo jako velmi rozumný nápad a po krátkém rozhodování jsem vzal ještě karton piv. Místo králíka jsem do mrazáku umístil dva lahváče a nezbývalo mi nic jiného, než čekat, až maso povolí. Mezitím jsem si krátil čas popíjením piva v domnění, že by byl na mě kamarád hrdý, kdyby věděl, s jakou pečlivostí plním jeho slova. Což se taky za čas odrazilo na mé náladě.
Řeknu vám, že takové vaření může být i zábava. Nechápu, proč si některé ženy na to stěžují. Myslím, že kdyby dbaly slov mého kamaráda, určitě by to viděly jednodušeji, braly by to s humorem, s postupně uvolňující se náladou a příjemným hřejivým pocitem.
Každopádně králík byl už nějakou dobu rozmražen, než jsem si toho stačil všimnout. Pivo dělalo své. Nálada byla veselejší a veselejší. Blesklo mi hlavou, jestli je ještě bezpečné brát do ruky nůž. Pud sebezáchovy jsem nakonec potlačil a dal se do porcování.
Milým zjištěním byl nález jater a okamžitý nápad mého intoxikovaného mozku, udělat si ještě před večeří pochoutku v podobě jatýrek na cibulce. Do čehož jsem se pustil s obrovským zápalem ihned po té, co jsem začal z králíka dělat vývar.
Absence tlakového hrnce prodloužila dobu podlévání, což jen umocňovalo moji stále se zlepšující náladu. Už jsem ani nedokázal spočítat, kolik piv jsem do ledničky dal.
Nachystal jsem si čtyři velké cibule, dva stroužky česneku, čímž jsem si zkrátil dobu čekání na vývar.
Zrovna když jsem vyndal králíka a chystal se vytvořit omáčku, přišel kamarád s jistým problémem a že prý musíme neodkladně do hospody, kýžený neduh probrat. Byl jsem na vážkách. Celou dobu jsem při vaření jen čekal, a najednou, když už jsem mohl rozjet omáčkový majstrštyk, jsem měl práce zanechat.
Nicméně kamarád vypadal, že konzultaci potřebuje víc, než já omáčku. Tři piva v hospodě padla na oltář přátelství a já se odebral domů dokončit celou akci.
Na sporáku jsem rozpustil sádlo a začal restovat cibuli. Pánev se mi trošičku rozdvojovala, což jsem připisoval těm třem pivům, ale každopádně teď už to nešlo vzít zpět. S tvrdým odhodláním jsem sesbíral všechen um, který mi zbyl a vyhecoval se k tomu, že tohle vaření dokončím. Jakékoliv kapitulační scénáře jsem zavrhnul s odůvodněním, že by to bylo zpátečnické řešení a má hrdost by tím utrpěla katastrofální újmu.
Až byla cibulka osmažená, přisypal jsem hladkou mouku a vytvořil zahušťovadlo. Nevím, z jakého důvodu mě to napadlo, ale vlil jsem do rozpálené pánve polovinu smetany. Směs začala nebezpečně houstnout a já si uvědomil, že to asi nebyl až tak dobrý tah a pánev jsem odstavil z ohně. Taky mi došlo, že jsem úplně zapomněl na papriku. Když jsem se podíval na vytvořenou směs, která připomínala obří slepenou kouli, jakákoliv snaha o dodatečné přidání papriky, nepřipadala v úvahu.
Po tomto fiasku jsem si otevřel další pivo, abych trošku spláchnul tu nepovedenou akci a dodal si trochu sebevědomí nezbytného k pokračování v tomto malinko zkomplikovaném úkolu. Nakonec jsem přece chlap a nebudu kvůli nějaké drobnosti hned házet flintu do žita. Rozhodl jsem se, a taky už se mi pro druhou smetanu nechtělo, že recept dokončím za každou cenu, tak jak je.
Papriku jsem nasypal do rozehřátého vývaru a postupně přidával kousky slepené hmoty z pánve. K mému velkému překvapení se mi podařilo obsah rozmíchat, leč kýženého efektu zahuštění jsem nedokázal dosáhnout. Dolil jsem zbytek smetany a celou směs vařil asi pět minut. Pět minut je velice hrubý odhad, měl jsem problémy si zapamatovat konec mého králíkového snažení, abych vám ho mohl vůbec napsat.
Jenže pořád mi ta omáčka nepřipadala dost zahuštěná. Posilnil jsem se tedy lahvovým a okamžitě vymyslel další plán. Ve vlažné vodě jsem rozmíchal hladkou mouku a obsah vmíchal do omáčky. Obral jsem maso a po vyčerpávajícím vaření s gustem ulehl do postele.
Poslední, na co si matně vzpomínám, bylo pohrávání si s myšlenkou, že to vlastně ženy nemají jednoduché. Takové vyrušení kamarádkou a jakékoliv dokončení domácí práce po pár skleničkách Frankovky je těžký úděl. Kamarád měl pravdu. Při vaření je nejdůležitější podlévání. Jinak se totiž může lehce stát, že sklouznete do vařícího stereotypu a nebude to pro vás zábava, ale nutné zlo, které se musí každý den vykonat.

Chlapský úklid

12. února 2014 v 9:58 | Sudánec |  Rady a tipy
Soužití dvou osob opačného pohlaví ve společném prostoru je vždy otázkou kompromisů a různých dohod a pravidel. Jedním z ožehavých problémů bývá úklid společného příbytku. Z velké části jsou čistotnost a pořádkumilovnost jedince formovány jeho rodinou, pokud mají Vaši rodiče doma bordel jak v tanku, tak je velmi pravděpodobné, že se tomuto stylu vedení domácnosti také naučíte a nebude vám to připadat divné. Ovšem velké prozření přichází v momentě, že se nastěhujete k vašemu protějšku, který je vychován poněkud odlišně, v lepším případě si najdete nové společné bydlení, to potom není takový šok.
Kupříkladu já se považuji za typického chlapa, který občas nechá večer ponožky na zemi u gauče, sem tam nějakou skleničku nebo talířek. Přece nebudu vždy po každém použití nádobí onen kus umývat nebo ho dávat hned do myčky. To bych ty vrata brzo urval. Prostě počkám, až je toho víc a myčku naplním, nebo seberu pár zašpiněných věcí a dám je do dřezu, ale vždy je naplním nebo opláchnu vodou, aby to nezaschlo.
Moje přítelkyně je také průměrně pořádný člověk a sama občas nechá něco jen tak položené, anebo vytažené, ale jakmile to nechám já, tak má potřebu mě na tuto skutečnost upozorňovat a vyžadovat nápravu. Pokaždé tvrdím, že o tom vím, a že to uklidím spolu s něčím, anebo později, s čímž ona už další problém nemá, ale prostě mi to musí pokaždé připomenout.
Doma zastávám roli kuchaře, protože vařím rád a ještě jsem se nesetkal se situací, kdy by mě někdo řekl, že se něco nedá žrát, avšak co už tak rád nemám, je ten následný úklid mnou zdevastované kuchyně po kuchařských orgiích. Častokrát stačí ženu pobídnout a ona to víceméně bez řečí poklidí, v případě, že studuje nebo dělá do práce, tak ji samozřejmě o nic nežádám a svůj mrdník si pořeším sám. Ona má na starosti koupelnu, WC, žehlení a praní. Praní špinavého prádla ovšem už od dob průmyslové revoluce není žádná práce. Já mám na starosti mnou přímo nenáviděné činnosti jako je umývání země a utírání prachu. Ten však většinou utírá žena, protože u toho mám vždycky blbý kecy, ale s podlahou se musím vždy poprat já. Neříkám, že by se někdy nenabídla, ale když vidím jak tu zem šudlí tím mopem, nemám na to sílu a musím to udělat já. Na světě jsou prostě věci, které je lepší si udělat sám a to tak, že pořádně.
V bytě 2+kk, který má 56 čtverečních metrů dělám tu posranou zem hodinu. Částečně je to vina toho že v dnešní době pokud nehodláte utratit 1000 Kč za smeták a 1500 Kč za mop, tak máte smůlu, protože existuje jen jeden standardní rozměr. Asi je to ještě přežitek z dob, kdy uklízely jen ženy, muži pili pivo na gauči a dívali se na fotbal, nebo si to jinak neumím vysvětlit. Prostě obyčejné úklidové náčiní není genderově korektní. Měřím 187 cm a chci adekvátně dlouhé náčiní. Z normálního smetáku mě za pět minut bolí záda, protože se u toho hrbím jak horník v 19. století. Opravdu lituju jedince, kteří mají víc než dva metry.
Takže každou neděli mám službu na podlahu, už od rána jsem nešťastný a nervózní, jako kdybych měl jít na rektální vyšetření prostaty a snažím se onu nemilou událost co nejdéle odkládat. Občas se mi to dokonce podaří a zem udělám třeba až v pondělí nebo v úterý, ale takové malé osobní úspěchy slavím zřídkakdy. Aby mé utrpení nebylo již tak nesnesitelné, má milovaná polovička mě v tom ještě podporuje slovy: Tak lásko, dneska máš tu podlahu. Ta podlaha je už jako prase, měl bys ji dnes uklidit. Víš, co dnes ještě musíš udělat? Jasně, že kurva vím, že je do prdele zasraná neděle a já mám umejt tu posranou zem. Máme doma kalendář a předevčírem jsem byl ještě v práci, takže si umím vydedukovat, co je za den a už rok a půl to tak nějak v tu neděli dělám. Takže jí na to odpovím něco ve smyslu, ano lásko, já vím, nebo večer to udělám a dál se snažím tuto myšlenku na onu nenáviděnou činnost vytlačit z podvědomí někam do míst, kde mám uloženy všechny povinnosti méně zásadního charakteru. Nemá smysl se v tom dále pitvat, prostě pokaždé mě zlomí ona nebo moje svědomí a tu podlahu zametu a umyju, a pak si musím lehnout, abych si narovnal skoliózu způsobenou neadekvátním úklidovým náčiním.
Utírání prachu je další činnost, kterou nesnáším. Utřete ho a za dva dny je tam ten jemnej hajzl znova. To je prostě předem prohraný boj. Avšak na tento problém jsem již vymyslel řešení, které jsem v praxi ověřil a používám ho v práci.
Vedle mé kanceláře je místnost, kam chodíme opravovat a čistit počítače. Když tam vyfoukáte sto padesát počítačů, a přesto, že máte u toho otevřené okno, nějaký ten prach se na povrchu všeho toho botelu, který tam je, usadí. A v tomto okamžiku přichází na scénu má genialita a lenost spojená v mou úžasnou myšlenku. Otevřít okno, otevřít dveře do chodby, zapnout kompresor a všechen ten hnus systematicky rozfoukat. Vzniklý průvan onen prach bezpečně vytáhne ven z okna a je po starosti. Je pravda, že občas se směr průvanu otočí a všechen ten stoletý sajrajt to vycucne na chodbu, ale to už není moje starost. A tato úžasná metoda utírání prachu na chlapácký způsob mě přivedla na myšlenku, že si jednou domů budu muset taky pořídit kompresor a každý týden pěkně vyfoukat ten bordel z okna. Je to neuvěřitelně rychlá a pohodlná praktika, která má jen jedinou vadu, a to v situacích, kdy není dostatečně silný průvan, tak to jen rozvíříte a pak se v tom hnusu udusíte.
Zkrátka a dobře chlapi jsou od přírody trochu bordeláři, kteří prostě nevidí nebo přehlíží ty drobné nedostatky na jinak perfektně uklizené, ale z praktického hlediska nepoužitelné domácnosti. Konečně každá činnost doma za sebou nechá nějakou stopu a já se raději jednou za čas ztopořím a podniknu radikální úklid, než abych každý den pětkrát něco přesouval, uklízel, čistil a leštil. Doma se má člověk cítit dobře a má tam relaxovat a odpočívat, a ne dělat jako bokovku uklízečku.
Prostě to chce najít mezi oběma partnery rozumnou míru udržitelného pořádku, domluvit se, co už je přespříliš a nijak to nehrotit. Chlapa nepředěláte, můžete ho jen mírně usměrňovat. A pokud se vám ho podaří předělat, tak jste ho rozbily a je dost možné, že se z něj stane psychicky nestabilní jedinec, který vás jednou v hádce umlátí mopem, nebo vás otráví okenou. V lepším případě bude jen tiše po zbytek života trpět.
Rada na závěr je taková, že pokud je ten váš bordelář, tak si buďto zvykněte nebo ho kopněte do prdele a najděte si nějakého pořádkumilovného hňupa. Anebo ještě lépe, zůstaňte sama, kupte si vibrátor (výhody a nevýhody jsou popsané v jednom z našich článků, tak se na to podívejte a zvažte tuto možnost) a uklízejte si třeba celý den. Klidně si vezměte dovolenou na to, abyste mohla pořádně vydrhnout kachličky v koupelně. Což ovšem může platit i naopak pro muže. Většinou se sice nestává, že by ženy byly bordelářky, ale když má muž rád absolutní pořádek a jeho partnerka bordel jako v chlívě, má překvapivě taky dvě možnosti. Buď budete dělat puťku, neustále uklízet a srát na to, že jeho milá je prase nebo si najdete jinou, případně si koupí nafukovací.

Návštěva společnosti

12. února 2014 v 9:57 | Hank009 |  Rady a tipy
Pokud máte doma muže, který je normální chlap a ne přetočený metrosexuál, který je v okolí ostatních můžu terčem vtípků, tak vás možná čekají nemilé situace v případě, že se chystáte navštívit společnost vašich přátel. Proto uvádíme pár rad, jak si tuto návštěvu zpříjemnit nebo spíše neznepříjemnit. Jsou totiž situace, kdy to sice myslíte dobře, ale načasování a způsob sdělení nejsou zrovna zvoleny ideálně. Jako příklad uvažujme, že jdete společně třeba na ples.
Muž je v některých ohledech vzhledem k ženě tvor primitivní a na oblékání či nachystání mu na rozdíl od ženy hravě stačí patnáct minut. Proto dlouho setrvává v pozici, ve které byl, když se žena začala připravovat. V hlavě má spočítané, kolik času nezbytně potřebuje a ostatní čas tedy může být zavřený ve svém světě, který velmi nerad opouští. A už vůbec nerad ho opouští pro takové zbytečnosti, jakými mohou být rady ohledně oblečení nebo připomínky, že čas běží a podobně. Ve většině případů nakonec stejně čeká na partnerku již zcela oblečen a zakleknut ve startovacích boxech s prosebným výrazem brzkého výstřelu.
Nepříjemností může být i nevhodná volba oblečení muže. My totiž neřešíme, kterou košili si vezmeme a která kravata se k ní hodí. Pravděpodobně si vezmeme tu nejpohodlnější, což většinou bývá zrovna ta nejvíce obnošená. Pokud máte nějaké specifické podmínky k šatstvu, tak je oznamte včas nebo je sama vyberte. Pokud se chlap konečně dočká a žena je nachystaná k odchodu, je už většinou myšlenkami na cestě, v horším případě ve svém myšlenkově prázdném světě, kdy má v hlavě pusto jako v ledničce při nečekané návštěvě. V tuto chvíli změna jeho oblečení nepřipadá v úvahu a případná vynucená změna mu na klidu nepřidá.
Před vstupem do společnosti a hlavně ve společnosti nenacházejte vady na jeho vzhledu. Většina mužů nevnímá, jestli má vlasy lehce neučesané a na oblečení nějakou tu šmouhu. Upravování a maskování těchto závad ho přenáší do období jeho dětství, kdy maminka na nedělní procházce nebo návštěvě babičky neshledala jeho vzhled uspokojivým, sáhla pro kapesník, který naslinila a jala se dávat jeho obličej do pořádku. Je to ponižující a nedůstojné. A už vůbec by se neměly pronášet věty typu: Zrovna dneska sis musel vzít tu nejhorší košili. Tady se ti začíná párat lem. Co to tady máš za pupínek? Ty sis zase nečistil uši. Ten kabát už vypadá hrozně, měl by sis koupit jiný. A tak podobně. Hlavně ale, a to je zásadní, nevyslovujte tyto věty v přítomnosti jiných lidí.
Při hovoru ve společnosti mu nevyčítejte jeho neomalenost, se kterou se s vámi za normálních okolností baví. Jsou to rány pod pás, které nečeká a staví ho to do nepříjemné pozice. Muži chápou, že ženy chtějí, aby vedle nich vypadali skvěle, hlavně v přítomnosti jejich kamarádek či známých, ale nedělejte z nich svoji vizitku falešným pozlátkem a nenuťte ho k nepřirozené přetvářce. Jenom ho zbytečně znervózníte, začne se chovat nevrle a může to v konečném důsledku přerůst v katastrofu, kdy vás opustí s nervy v kýblu a odejde na bar dát si pár panáků na uklidnění, v horším případě zamíří domů nebo do nějaké hospody. Pokud se tak stane a po následném shledání mu vyčiníte, že vás tak hrubě opustil, přesvědčte se, že máte všechna okna a dveře zamknuté, klíče nejlépe zahozené a počítejte i přes tyto opatření se faktem, že budete spát, minimálně tento večer, sama.
Když i přesto všechno výše popsané uděláte a muž je stále s vámi a ještě nestačil provést zbrklý ústup nejlépe někam do cizích krajin a je po všem, tak si můžete být jistá, že je jen krůček od totální exploze a není radno mu k tomu dopomáhat. Rady do budoucnosti s výčtem chyb, které udělal, zcela jistě nepadnou na úrodnou půdu, aby pro příště přispěly ke zlepšení jeho prezentace ve společnosti po vašem boku. Jediné co nastane, je mužův totální výbuch zbaven veškerých zábran, kdy všechno ze sebe naráz vysype, vám zbudou jen oči pro pláč a nebudete přesně vědět, proč se vlastně naštval, když to s ním myslíte dobře.

Jak ho přimět, aby si holil podpaží

5. února 2014 v 10:12 | Hank009 |  Úvodník
Byl jsem požádán kolegyní, abych napsal článek o tom, jak přimět chlapa, aby si holil podpaží. Nejprve jsem měl kvůli tomuto tématu menší pochybnosti. Upřímně jsem si nedokázal představit, jak chlapa přinutit k čemukoliv. Ale nakonec jsem se do toho ponořil, prozkoumal všechny možné informace a pevně se rozhodl. Jsem přece muž a jako takový musím dostát slibům, které jsem dal. Nevyhýbavým a přesným způsobem teď popíšu, jak se může žena tohoto kýženého činu od chlapa dočkat. S naprostou upřímností a bez jakýchkoliv okolků jsem ochoten se k tomuto tématu vyjádřit. V žádném případě nehodlám chodit kolem horké kaše a používat podlé praktiky jako mazat med kolem huby nebo dokonce oddalovat řešení plácáním nesmyslů a kupením dalších prázdných vět. Tak tedy, odpověď na tu toto otázku zní: Nevím.
Člověk není vševědoucí a jednoduše nemůže znát odpovědi na všechny otázky. Zvláště pak na otázky, které nebyly položeny. To samozřejmě není tento případ, ale napadlo mě, že by bylo vhodné, abych to tu zmínil a obohatil vás tak důležitými informacemi, potřebnými k přežití v nekompromisním životním prostředí této doby, kde ostré lokty jsou nezbytnou výbavou k životu každého jedince.
Takový loket se často může stát loktem tenisovým, zvláště v případech nadměrného zatěžování, kdy je člověk nucen neustále odhánět od sebe dravé spoluobčany a chránit si tak svůj vzácný osobní prostor. Z lékařského hlediska je to nemoc chronická, laicky to znamená dlouhodobá a nevyléčitelná. Což jenom podtrhuje fakt, že to v dnešní společnosti není jednoduché a i taková banální věc, jakou je holení podpaží, vydá na pěkný úvodník.
Takže milá kolegyně. Zkuste svému protějšku navrhnout, zdalipak by mu nečinilo velké obtíže si jednou za čas tyto nevzhledně dlouhé lapače potu oholit. Jako důvod uveďte hygienické důvody, zakupte láhev vína, uvařte dobrou večeři a ono to nějak dopadne. Třeba vám řekne, že to nedělá schválně, abyste ho náhodou nenařkla z toho, že je metrosexuál. Držím palce.

Dusíko-kyslíková dieta

5. února 2014 v 10:09 | Sudánec |  Rady a tipy
Ráno na snídani je doporučeno maximálně čtyři až šest loků vzduchu, což by mělo navodit pocit plnosti do oběda. V případě akutního pocitu prázdného žaludku již během dopoledne je možné dát si dva malé loky vzduchu a zapít to trochou perlivé vody.
Obědové menu se skládá z půl litru nesyceného nápoje a deseti velkých loků vzduchu. Pro ty z vás, co teprve začínají s touto dietou, je pro prvních pár dnů možné si jako dezert dát pět až šest kuliček hrášku.
Na svačinu je předepsáno půl sáčku kypřicího prášku a sklenici perlivé vody. Tohle se v praxi osvědčilo, náš guru na diety bláznivý Hank měl po požití tohoto mixu dokonce pocit velmi přeplněného žaludku. Sám to komentoval slovy, že je přežraný, zhluboka odfukoval a záhy rychle zmizel, pravděpodobně odpočívat. Přesné místo určení však dosud neznáme.
Na večeři, pokud jste ještě neupadla do mdlob, je na čase se trochu rozmazlit. Připravte si jedno malé jablko, nakrájejte ho na co nejmenší kousky a čínskými hůlkami pomalu pojídejte. K tomu doporučujeme malé hlty vzduchu a celou tuto vydatnou porci spláchněte půl litrem perlivé vody s plátkem citronu.
Tato dieta je velmi účinná a osvědčila se na celém světě. Doc. Ing. Mojmír Nejezchleb se nechal inspirovat stravovacími návyky domorodců ze střední Afriky a přizpůsobil tento životní styl našim podmínkám a chutím. Za svou revoluční redukční dietu dostal prestižní ocenění Anorexia Somalis vydávané Spolkovou organizací dietových nadšenců a dobrovolných ničitelů vlastního organismu. Tento jeho takřka mistrovský počin je momentálně velice populární v americkém Hollywoodu, dále také v Sudánu, Etiopii, Chadu a dalších středoafrických rozvojových zemích.