Chlapský úklid

12. února 2014 v 9:58 | Sudánec |  Rady a tipy
Soužití dvou osob opačného pohlaví ve společném prostoru je vždy otázkou kompromisů a různých dohod a pravidel. Jedním z ožehavých problémů bývá úklid společného příbytku. Z velké části jsou čistotnost a pořádkumilovnost jedince formovány jeho rodinou, pokud mají Vaši rodiče doma bordel jak v tanku, tak je velmi pravděpodobné, že se tomuto stylu vedení domácnosti také naučíte a nebude vám to připadat divné. Ovšem velké prozření přichází v momentě, že se nastěhujete k vašemu protějšku, který je vychován poněkud odlišně, v lepším případě si najdete nové společné bydlení, to potom není takový šok.
Kupříkladu já se považuji za typického chlapa, který občas nechá večer ponožky na zemi u gauče, sem tam nějakou skleničku nebo talířek. Přece nebudu vždy po každém použití nádobí onen kus umývat nebo ho dávat hned do myčky. To bych ty vrata brzo urval. Prostě počkám, až je toho víc a myčku naplním, nebo seberu pár zašpiněných věcí a dám je do dřezu, ale vždy je naplním nebo opláchnu vodou, aby to nezaschlo.
Moje přítelkyně je také průměrně pořádný člověk a sama občas nechá něco jen tak položené, anebo vytažené, ale jakmile to nechám já, tak má potřebu mě na tuto skutečnost upozorňovat a vyžadovat nápravu. Pokaždé tvrdím, že o tom vím, a že to uklidím spolu s něčím, anebo později, s čímž ona už další problém nemá, ale prostě mi to musí pokaždé připomenout.
Doma zastávám roli kuchaře, protože vařím rád a ještě jsem se nesetkal se situací, kdy by mě někdo řekl, že se něco nedá žrát, avšak co už tak rád nemám, je ten následný úklid mnou zdevastované kuchyně po kuchařských orgiích. Častokrát stačí ženu pobídnout a ona to víceméně bez řečí poklidí, v případě, že studuje nebo dělá do práce, tak ji samozřejmě o nic nežádám a svůj mrdník si pořeším sám. Ona má na starosti koupelnu, WC, žehlení a praní. Praní špinavého prádla ovšem už od dob průmyslové revoluce není žádná práce. Já mám na starosti mnou přímo nenáviděné činnosti jako je umývání země a utírání prachu. Ten však většinou utírá žena, protože u toho mám vždycky blbý kecy, ale s podlahou se musím vždy poprat já. Neříkám, že by se někdy nenabídla, ale když vidím jak tu zem šudlí tím mopem, nemám na to sílu a musím to udělat já. Na světě jsou prostě věci, které je lepší si udělat sám a to tak, že pořádně.
V bytě 2+kk, který má 56 čtverečních metrů dělám tu posranou zem hodinu. Částečně je to vina toho že v dnešní době pokud nehodláte utratit 1000 Kč za smeták a 1500 Kč za mop, tak máte smůlu, protože existuje jen jeden standardní rozměr. Asi je to ještě přežitek z dob, kdy uklízely jen ženy, muži pili pivo na gauči a dívali se na fotbal, nebo si to jinak neumím vysvětlit. Prostě obyčejné úklidové náčiní není genderově korektní. Měřím 187 cm a chci adekvátně dlouhé náčiní. Z normálního smetáku mě za pět minut bolí záda, protože se u toho hrbím jak horník v 19. století. Opravdu lituju jedince, kteří mají víc než dva metry.
Takže každou neděli mám službu na podlahu, už od rána jsem nešťastný a nervózní, jako kdybych měl jít na rektální vyšetření prostaty a snažím se onu nemilou událost co nejdéle odkládat. Občas se mi to dokonce podaří a zem udělám třeba až v pondělí nebo v úterý, ale takové malé osobní úspěchy slavím zřídkakdy. Aby mé utrpení nebylo již tak nesnesitelné, má milovaná polovička mě v tom ještě podporuje slovy: Tak lásko, dneska máš tu podlahu. Ta podlaha je už jako prase, měl bys ji dnes uklidit. Víš, co dnes ještě musíš udělat? Jasně, že kurva vím, že je do prdele zasraná neděle a já mám umejt tu posranou zem. Máme doma kalendář a předevčírem jsem byl ještě v práci, takže si umím vydedukovat, co je za den a už rok a půl to tak nějak v tu neděli dělám. Takže jí na to odpovím něco ve smyslu, ano lásko, já vím, nebo večer to udělám a dál se snažím tuto myšlenku na onu nenáviděnou činnost vytlačit z podvědomí někam do míst, kde mám uloženy všechny povinnosti méně zásadního charakteru. Nemá smysl se v tom dále pitvat, prostě pokaždé mě zlomí ona nebo moje svědomí a tu podlahu zametu a umyju, a pak si musím lehnout, abych si narovnal skoliózu způsobenou neadekvátním úklidovým náčiním.
Utírání prachu je další činnost, kterou nesnáším. Utřete ho a za dva dny je tam ten jemnej hajzl znova. To je prostě předem prohraný boj. Avšak na tento problém jsem již vymyslel řešení, které jsem v praxi ověřil a používám ho v práci.
Vedle mé kanceláře je místnost, kam chodíme opravovat a čistit počítače. Když tam vyfoukáte sto padesát počítačů, a přesto, že máte u toho otevřené okno, nějaký ten prach se na povrchu všeho toho botelu, který tam je, usadí. A v tomto okamžiku přichází na scénu má genialita a lenost spojená v mou úžasnou myšlenku. Otevřít okno, otevřít dveře do chodby, zapnout kompresor a všechen ten hnus systematicky rozfoukat. Vzniklý průvan onen prach bezpečně vytáhne ven z okna a je po starosti. Je pravda, že občas se směr průvanu otočí a všechen ten stoletý sajrajt to vycucne na chodbu, ale to už není moje starost. A tato úžasná metoda utírání prachu na chlapácký způsob mě přivedla na myšlenku, že si jednou domů budu muset taky pořídit kompresor a každý týden pěkně vyfoukat ten bordel z okna. Je to neuvěřitelně rychlá a pohodlná praktika, která má jen jedinou vadu, a to v situacích, kdy není dostatečně silný průvan, tak to jen rozvíříte a pak se v tom hnusu udusíte.
Zkrátka a dobře chlapi jsou od přírody trochu bordeláři, kteří prostě nevidí nebo přehlíží ty drobné nedostatky na jinak perfektně uklizené, ale z praktického hlediska nepoužitelné domácnosti. Konečně každá činnost doma za sebou nechá nějakou stopu a já se raději jednou za čas ztopořím a podniknu radikální úklid, než abych každý den pětkrát něco přesouval, uklízel, čistil a leštil. Doma se má člověk cítit dobře a má tam relaxovat a odpočívat, a ne dělat jako bokovku uklízečku.
Prostě to chce najít mezi oběma partnery rozumnou míru udržitelného pořádku, domluvit se, co už je přespříliš a nijak to nehrotit. Chlapa nepředěláte, můžete ho jen mírně usměrňovat. A pokud se vám ho podaří předělat, tak jste ho rozbily a je dost možné, že se z něj stane psychicky nestabilní jedinec, který vás jednou v hádce umlátí mopem, nebo vás otráví okenou. V lepším případě bude jen tiše po zbytek života trpět.
Rada na závěr je taková, že pokud je ten váš bordelář, tak si buďto zvykněte nebo ho kopněte do prdele a najděte si nějakého pořádkumilovného hňupa. Anebo ještě lépe, zůstaňte sama, kupte si vibrátor (výhody a nevýhody jsou popsané v jednom z našich článků, tak se na to podívejte a zvažte tuto možnost) a uklízejte si třeba celý den. Klidně si vezměte dovolenou na to, abyste mohla pořádně vydrhnout kachličky v koupelně. Což ovšem může platit i naopak pro muže. Většinou se sice nestává, že by ženy byly bordelářky, ale když má muž rád absolutní pořádek a jeho partnerka bordel jako v chlívě, má překvapivě taky dvě možnosti. Buď budete dělat puťku, neustále uklízet a srát na to, že jeho milá je prase nebo si najdete jinou, případně si koupí nafukovací.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama