Podlévaný králík na paprice

19. února 2014 v 13:23 | Hank009 |  Pro pobavení
Recept je velmi jednoduchý, leč jak brzy zjistíte, ne vždy dopadne dle vašich představ. Potřebné surovinou jsou králík, zelenina na vývar, smetana, mletá sladká paprika. Snad jsem na nic nezapomněl, případně další ingredience připomenu v průběhu.
Začal jsem tak, že jsem dostal nápad na toto, jak už jsem psal, jednoduché jídlo. Králík byl v mrazáku, ale neměl jsem smetanu. Zvláštní je, že vždy, když se člověk rozhodne k nějakému receptu, pokaždé mu něco chybí. Nezbývalo nic jiného, než se vydat pro chybějící surovinu do nákupního centra. Králíka jsem vyndal a namočil do vody, aby rychleji rozmrznul. V obchodě jsem koupil vše, co chybělo a když jsem se zastavil u regálu s nápoji, vzpomněl jsem si na radu jednoho mého kamaráda. Při vaření je nejdůležitější podlévání. Což mi přišlo jako velmi rozumný nápad a po krátkém rozhodování jsem vzal ještě karton piv. Místo králíka jsem do mrazáku umístil dva lahváče a nezbývalo mi nic jiného, než čekat, až maso povolí. Mezitím jsem si krátil čas popíjením piva v domnění, že by byl na mě kamarád hrdý, kdyby věděl, s jakou pečlivostí plním jeho slova. Což se taky za čas odrazilo na mé náladě.
Řeknu vám, že takové vaření může být i zábava. Nechápu, proč si některé ženy na to stěžují. Myslím, že kdyby dbaly slov mého kamaráda, určitě by to viděly jednodušeji, braly by to s humorem, s postupně uvolňující se náladou a příjemným hřejivým pocitem.
Každopádně králík byl už nějakou dobu rozmražen, než jsem si toho stačil všimnout. Pivo dělalo své. Nálada byla veselejší a veselejší. Blesklo mi hlavou, jestli je ještě bezpečné brát do ruky nůž. Pud sebezáchovy jsem nakonec potlačil a dal se do porcování.
Milým zjištěním byl nález jater a okamžitý nápad mého intoxikovaného mozku, udělat si ještě před večeří pochoutku v podobě jatýrek na cibulce. Do čehož jsem se pustil s obrovským zápalem ihned po té, co jsem začal z králíka dělat vývar.
Absence tlakového hrnce prodloužila dobu podlévání, což jen umocňovalo moji stále se zlepšující náladu. Už jsem ani nedokázal spočítat, kolik piv jsem do ledničky dal.
Nachystal jsem si čtyři velké cibule, dva stroužky česneku, čímž jsem si zkrátil dobu čekání na vývar.
Zrovna když jsem vyndal králíka a chystal se vytvořit omáčku, přišel kamarád s jistým problémem a že prý musíme neodkladně do hospody, kýžený neduh probrat. Byl jsem na vážkách. Celou dobu jsem při vaření jen čekal, a najednou, když už jsem mohl rozjet omáčkový majstrštyk, jsem měl práce zanechat.
Nicméně kamarád vypadal, že konzultaci potřebuje víc, než já omáčku. Tři piva v hospodě padla na oltář přátelství a já se odebral domů dokončit celou akci.
Na sporáku jsem rozpustil sádlo a začal restovat cibuli. Pánev se mi trošičku rozdvojovala, což jsem připisoval těm třem pivům, ale každopádně teď už to nešlo vzít zpět. S tvrdým odhodláním jsem sesbíral všechen um, který mi zbyl a vyhecoval se k tomu, že tohle vaření dokončím. Jakékoliv kapitulační scénáře jsem zavrhnul s odůvodněním, že by to bylo zpátečnické řešení a má hrdost by tím utrpěla katastrofální újmu.
Až byla cibulka osmažená, přisypal jsem hladkou mouku a vytvořil zahušťovadlo. Nevím, z jakého důvodu mě to napadlo, ale vlil jsem do rozpálené pánve polovinu smetany. Směs začala nebezpečně houstnout a já si uvědomil, že to asi nebyl až tak dobrý tah a pánev jsem odstavil z ohně. Taky mi došlo, že jsem úplně zapomněl na papriku. Když jsem se podíval na vytvořenou směs, která připomínala obří slepenou kouli, jakákoliv snaha o dodatečné přidání papriky, nepřipadala v úvahu.
Po tomto fiasku jsem si otevřel další pivo, abych trošku spláchnul tu nepovedenou akci a dodal si trochu sebevědomí nezbytného k pokračování v tomto malinko zkomplikovaném úkolu. Nakonec jsem přece chlap a nebudu kvůli nějaké drobnosti hned házet flintu do žita. Rozhodl jsem se, a taky už se mi pro druhou smetanu nechtělo, že recept dokončím za každou cenu, tak jak je.
Papriku jsem nasypal do rozehřátého vývaru a postupně přidával kousky slepené hmoty z pánve. K mému velkému překvapení se mi podařilo obsah rozmíchat, leč kýženého efektu zahuštění jsem nedokázal dosáhnout. Dolil jsem zbytek smetany a celou směs vařil asi pět minut. Pět minut je velice hrubý odhad, měl jsem problémy si zapamatovat konec mého králíkového snažení, abych vám ho mohl vůbec napsat.
Jenže pořád mi ta omáčka nepřipadala dost zahuštěná. Posilnil jsem se tedy lahvovým a okamžitě vymyslel další plán. Ve vlažné vodě jsem rozmíchal hladkou mouku a obsah vmíchal do omáčky. Obral jsem maso a po vyčerpávajícím vaření s gustem ulehl do postele.
Poslední, na co si matně vzpomínám, bylo pohrávání si s myšlenkou, že to vlastně ženy nemají jednoduché. Takové vyrušení kamarádkou a jakékoliv dokončení domácí práce po pár skleničkách Frankovky je těžký úděl. Kamarád měl pravdu. Při vaření je nejdůležitější podlévání. Jinak se totiž může lehce stát, že sklouznete do vařícího stereotypu a nebude to pro vás zábava, ale nutné zlo, které se musí každý den vykonat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama